Informace

3D návrh

V rámci služeb zákazníkům nabízíme 3D návhr kamen, sporáků a krbů. Ten pak v případě realizace zakázky může být ještě upravován a finalizován dle konečného zadání investora, spolu s dalšími výkresy je rovněž součástí smlouvy o dílo.

návrh_1 návrh_2návrh_3 návrh_4návrh_5 návrh_6

 

 

 

 

 

 

 

 

Sálavé teplo

Jedná se o stejné teplo, na které jsme zvyklí od slunce. Tepelná energie tělesa se mění na elektromagnetické vlnění, které se šíří prostorem, je pohlcováno povrchy těles v okolí, kde se mění zpět na tepelnou energii. Primárně se tedy neohřívá vzduch, ale předměty v okolí zdroje. Asi většina z nás již zažila pocit, kdy je nám na jaře na sluníčku příjemně teplo i v tričku, přestože teplota okolního vzduchu je třeba jen 10°C.

Topidla produkující sálavé teplo (nejčastěji kachlová kamna a sálavé krby) vyzařují tepelnou energii z velkých (nejčastěji keramických) ploch, které nejsou zahřívány na příliš vysokou teplotu (třeba i pod 50°C) Vzdušná konvekce je minimální, nedochází tedy k víření prachu ani k jeho přepalování. Nedochází k přesoušení vzduchu, sálavé plochy nejsou nebezpečné z hlediska popálení. Sálavé teplo nelze „vyvětrat“.  Velmi důležitá je skutečnost, že v prostorách vytápěných sálavým teplem je velmi malý rozdíl teplot u stropu a u země. Tepelná energie je šířena rovnoměrně a kolmo na sálavé plochy, vznikají tak vertikální teplotní zóny – u kamen je tepleji, dál od kamen chladněji. Každý si tak může najít v obývaném prostoru tu svoji teplotu. Sálavé systémy pracují většinou s poměrně velkou akumulací tepelné energie, fungují tak s malými teplotními výkyvy. To má samozřejmě vliv na celkový tepelný komfort vytápěných prostor.

Sálavé teplo má blahodárný vliv nejen na lidský organismus, ale i domácím mazlíčkům a květinám bude jistě více svědčit rovnoměrný přísun tepla sáláním, než kolísavé teplo konvekční.

Teplovzdušný systém

Pro příležitostné topení, případně v objektech zřídka obývaných je možné použít vytápění teplovzdušným systémem. Jedná se o přenos tepelné energie do vytápěných prostor pomocí vzdušné konvekce - prouděním. Takto funguje značná část dnes stavěných krbů. Chladnější a těžší vzduch je nasáván zpravidla mřížkou u podlahy, v okolí zdroje tepla (nejčastěji krbové vložky) se zahřívá, tím zvětšuje svůj objem a snižuje svoji objemovou hmotnost a tím je vytlačován vzhůru, kde se dostává (opět nejčastěji mřížkou) do vytápěných prostor. Jako výhodu lze považovat rychlý náběh, kdy je po zatopení cítit přenos tepla prakticky okamžitě. Rovněž menší prostorová náročnost, nižší hmotnost a v souvislosti s tím i nižší pořizovací náklady mohou být pozitivem.

Bohužel teplovzdušný systém má poměrně značné množství negativních vlastností. Proudění vzduchu už ze své podstaty způsobuje víření prachu. Skutečnost, že nasávací mřížka teplovzdušného systému je umístěna poměrně blízko podlahy, způsobuje nasátí prachu a drobných nečistot do okolí krbové vložky (zdroje tepla). Tam jsou pak nejčastěji při teplotě 200 až 400°C přepalovány a následně vyfukovány do obytných prostor. Přepalované anorganické nečistoty dráždí dýchací ústrojí, organický přepálený prach se stává karcinogenním. Vzduch je navíc nadměrně vysušován, což působí velmi negativně na sliznice. Dalším záporem, vycházejícím přímo z principu tohoto druhu vytápění je fakt, že ve vytápěných prostorách vznikají horizontální teplotní zóny. U stropu je nejtepleji, u podlahy chladno. Zvýšením intenzity topení tento rozdíl nesnížíme, jen obě hodnoty zvýšíme. Na nohy nám tedy bude celkem teplo, ale ve výšce ramen již bude teplota nezdravě a nepříjemně vysoká.

V neposlední řadě není zanedbatelné, že teplý vzduch, tedy nositel tepla, je možné vyvětrat. V rámci šetření jsou tak velmi často tyto prostory nevětrány, takže v místnosti proudí neustále ten samý, vydýchaný a suchý vzduch, plný přepáleného prachu.

Za špatnou variantu je pak možné považovat systém, kdy jsou teplovzdušné rozvody rozmístěny do celého domu. Kromě všech výše uvedených negativ zde navíc dochází ke vzájemnému propojení všech místností tím samým vzduchem. Dojde tak v celém objektu k šíření nejen zápachů, ale i veškerých zvuků. Mimo topnou sezonu se navíc stane potrubí plné prachu domovem pavouků, roztočů, plísní atd..., které se zde během léta úspěšně namnoží. To vše si pak při zatopení vyfoukneme do vzduchu, který dýcháme.

V rámci všeho výše uvedeného je vytápění teplovzdušným systémem možné doporučit pouze jako občasný a doplňkový zdroj tepla.

Proč táhne komín

Komínový tah je tvořen rozdílnou objemovou hmotností chladnějších a teplejších plynů. Ty s rostoucí teplotou zvětšují svůj měrný objem, tzv. se roztahují. Tím se molekuly plynu od sebe oddalují a plyn se stává řidší. Objemová hmotnost řidšího plynu (spalin) je menší, než toho chladného a při aplikaci Archimedova zákona na plyny je možno definovat, že: Balon naplněný teplým plynem je nadlehčován silou rovnající se rozdílu mezi hmotností plynu o velikosti plynu v balonu, který je v okolí a hmotností plynu v balonu samotném. Studený těžší plyn tedy vytlačuje ten teplejší vzhůru. Obecně zavedené rčení, že teplý plyn uniká vzhůru, není tedy zcela přesné.

Jak hoří dřevo

Spalování dřeva probíhá v níže uvedených fázích:

1. sušení - z dřevní hmoty je odpařována voda

2. pyrolýza - uvolňování prchavé složky paliva

3. spalování plynné složky paliva

4. spalování pevných látek, zejména uhlíku

Při průběžném přikládání a dostatečném přívodu kyslíku probíhají všechny fáze současně. Pro dřevo je specifické, že mezi tuhými palivy obsyhuje nejvyšší podíl pyrolýzou uvolňovaných plynných látek (75 - 85%). Ty nehoří na roštu, ale tzv. ve vznosu v prostoru topeniště. K dokonalému hoření dřeva je nutná teplota nad 800°C. Při teplotě pod 600°C jsou reakční rychlosti nízké a do spalin unikají nespálené uhlovodíky CxHy a CO. Teploty plamene nad 1000 - 1200°C sice zajistí dokonalé spalování, ale zároveň vznikají škodlivé oxidy dusíku NOx a tavením popele vzniká struska z minerálů obsažených především v kůře stromů.

Z výše uvedeného vyplývá, že nejvyváženější je spalování dřeva při teplotě mezi 800 a 1000°C. Je dostatečně účinné a zároveň šetrné k topidlu.

ČSN normy

Stavba příslušných topidel je prováděna podle níže uvedených norem:

ČSN 73 4230 - Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm

ČSN 73 4231 - Individuálně stavěná kachlová kamna

ČSN 73 4232 - Individuálně stavěné kachlové sporáky