Kachlová kamna

kamna-Kubice kamna-Radimovice kamna-Radimovice_2 kamna-Radimovice_3 kamna-Měčín

Základní funkcí kamen je vytápět požadované prostory, odborně dimenzovaná kamna dosahují při správném topení účinnosti až 85%. Nezanedbatelnou je však také jejich estetická hodnota. Tvar může být takřka libovolný, kamna mohou zasahovat do více místností, mohou být doplněna ležením atd. Asi nejdůležitější ( a bohužel poměrně málo známý ) je fakt, že kachlová kamna produkují přirozené sálavé teplo, které na rozdíl od teplovzdušných systémů působí blahodárně na lidský organismus. (více v záložce informace) Podle konstrukce, respektive podle tloušťky sálavého pláště je dělíme na kamna tzv. „lehká“, „polotěžká“ a „těžká“

Lehká kamna jsou vhodná k vytápění rekreačních chat a chalup, nebo jiných objektů sloužících k občasnému nebo víkendovému bydlení. Mají z hlediska tloušťky nejslabší plášť, který může být prohřátý na hodnoty přes 100°C. Výhodou je relativně rychlý náběh, kdy i studená kamna začnou hřát během 1 hodiny. Další výhodou je nižší hmotnost kamen, menší spotřeba materiálu na vnitřní vyzdívky a tedy i nižší cena. Kladem je rovněž to, že sálavý plášť vyhřátý na vysokou teplotu předává do prostoru více tepelné energie. Nevýhodou je pak hlavně kratší doba akumulace, pohybující se kolem 4 hodin, a tím nutnost častěji topit. Rovněž vyšší teplota sálavých ploch může být některými uživateli vnímána jako zápor.

Polotěžká kamna slouží nejčastěji jako doplňkové vytápění k jinému zdroji tepla, kterým si můžeme zejména v zimních měsících pravidelně zpříjemňovat tepelný komfort obývaných prostor. Pokud jsou polotěžká kamna užívána v pravidelně obývaných objektech a v té souvislosti nejsou nikdy úplně „vymrzlá“, může být i náběh těchto kamen v uvedených podmínkách relativně rychlý – cca do 2 hodin, přičemž doba akumulace je poměrně dlouhá, v rozmezí 6 – 10 hodin.

Těžká kamna jsou určena do objektů trvale obývaných a slouží jako hlavní zdroj tepla. Sálavý plášť má nejsilnější vyzdívky, náběh kamen ze studeného stavu je zhruba 4 hodiny, sálavý plášť není nikdy tak horký jako u kamen s lehkou konstrukcí. Hlavní výhodou je značná doba akumulace – 12 a více hodin, a s tím související malá četnost topení. V těžkých kamnech se topí 1x – 2x denně. Těžká kamna mají rovněž nejmenší teplotní výkyvy, proto jsou vzhledem k tepelnému komfortu obývaných prostor nejlepší. Nevýhodou může být vysoká hmotnost, nejvyšší spotřeba materiálu a s tím související vyšší cena. V ideálním případě by se měl plášť těžkých kachlových kamen nahřát na podzim na začátku topné sezony a vychladnout až na jaře po jejím skončení. Plášť kachlových kamen Nejčastěji je stavěn z kachlů. Jejich rozměr, tvar a glazuru je možné zvolit z produkce celé řady výrobců v Čechách i v zahraničí. Velmi často se kachle kombinují s omítanými stěnami a to jak sálavými tak izolovanými. Barevnému provedení omítek se rovněž meze nekladou. Specifickou částí kamen je kování, kterým se v případě kachlových kamen rozumí dvířka. Ta je třeba zvolit podle velikosti a typu topeniště, nicméně najdeme několik kvalitních výrobců, mezi jejichž produkty můžeme rovnocenně vybírat.

Topeniště (ohniště)

Pro kachlová kamna je poměrně běžné a cenově dostupné bezroštové topeniště, které je stavěno klasicky ze šamotových cihel. V něm dosahujeme teplot mezi 550 a 600°C. Pro běžné potřeby je naprosto dostačující, výhodou je jeho příznivá cena. Pokud potřebujeme dosahovat vyšších teplot a tím i „ekologičtějšího“ spalování, stavíme spalovací komoru z průmyslově vyráběných prefabrikátů, tzv. biotopeniště. Zde je možné dosáhout spalovacích teplot 800 – 1000°C, což je pro spalování dřeva ideální hodnota. Další variantou topeniště zejména pro ty, kteří se chtějí dívat do ohně, může být průmyslově vyráběná kamnová vložka. Ta je konstruována tak, aby vyhověla požadavků zejména na vysoké teploty jak spalování tak v opláštění a délku tahů, které za vložkou následují. V žádném případě nelze jako topeniště kachlových kamen použít levnější krbové vložky určené pro teplovzdušné vytápění.

Tahový systém

U kachlových kamen začíná nejčastěji tzv. pádem, kdy je tah spalin úmyslně přibrzděn, aby došlo k jejich dokonalému prohoření. Nejčastěji je tahový systém postaven ze šamotových cihel a plátů s tím, že jejich tloušťku je třeba správně dimenzovat. Tím, jak se spaliny v tahovém systému ochlazují, je třeba vnitřní vyzdívky částečně ztenčovat, aby byl plášť prohříván pokud možno rovnoměrně. Variantou jsou pak tahy stavěné z průmyslově vyráběných prefabrikátů, kterých je na trhu celá řada. Náhradou za delší tahový systém může být montáž akumulačních prstenců, nebo výměníku, které jsou přímo uzpůsobeny pro montáž na kamnovou vložku.

Stavba kamen

Kachlová kamna můžeme stavět klasickou metodou „na hlínu“, která se s úspěchem používá dodnes a má stále své výhody. Mezi ně patří zejména nižší cena za materiál, možnost kamna později bez problémů rozebrat a zrekonstruovat. Nevýhodou je delší doba stavby, nutnost nechat celá kamna po dokončení cca 6 - 8 týdnů vyschnout, než se v nich může zatopit. Druhou, a dnes čím dál hojněji užívanou, je metoda lepení tahů a pláště kamnářskými lepidly, tzv. hafťáky. Tyto materiály bývaly velmi drahé drahé, v současnosti se jejich cena snížila na úroveň, kdy se tato investice vyplatí. Nejen, že ušetří kamnáři i investorovi čas, ale navíc je možné v kamnech topit prakticky okamžitě, kromě toho jsou kamnářská lepidla jsou výhodnější zejména pro vetší pevnost spoje. V případě rekonstrukce kamen, kde mají kachle historickou hodnotu, by měla být na lepení kachlů použita výhradně kamnářská hlína, aby byla v budoucnu možnost kachle rozebrat a zachovat. 

Jak správně topit v kachlových kamnech

Základem je samozřejmě suché dřevo, uskladněné na suchém a větraném místě minimálně 1 rok. Na pevný podpalovač položíme do ohniště hrst třísek, pak menší polínka a nakonec ta větší. Přívod vzduchu otevřeme na maximum. Mnohokrát slýcháme mylné názory, že je třeba kamna hned po rozhoření „zavřít“ aby nám to dřevo rychle nevyhořelo. Toto je zásadně špatně! Kachlová kamna mají většinou poměrně dlouhý tahový systém, který předává přes svoje stěny tepelnou energii vzniklou v topeništi do sálavých ploch (kachle, omítané stěny, atd...) a tím do vytápěných prostor. Správně navržená kamna mají topeniště a tahový systém dimenzovaný tak, aby do komína neunikaly zbytečně horké spaliny, lidově řečeno abychom netopili Pánubohu do oken. Když však budeme přívod vzduchu již od počátku škrtit, nevytvoříme v topeništi dostatečně vysokou teplotu spalování, kamna budou dehtovat a tahový systém bude rychle zanesen sazemi. Pokud necháme kamna dostatečně rozhořet, vznikne v topeništi dostatečná teplota ( cca 600 st.) a tím docílíme vysoce efektivního a ekologicky nezávadného spalování. Poznáme to tak, že oheň hoří jasným plamenem a z komína již nevychází viditelný kouř. V další fázi topení již přívod vzduch postupně přivíráme, aby kamna sice hořela jasným plamenem, ale aby v nich zbytečně „nehučelo“. Poté, co v topeništi zmizí plameny a zbudou jen žhavé uhlíky, přívod vzduchu zcela uzavřeme. Tím zajistíme optimální předávání tepelné energie z vnitřních akumulačních vyzdívek na plášť kamen ještě dlouho poté. Pokud necháme přívod vzduchu otevřený i po vyhoření paliva, budeme vnitřek kamen ochlazovat vzduchem z místnosti a účinnost kamen tak velmi snížíme. Zjednodušeně řečeno si teplo z kamen vyvětráme. V každém případě by měl o správném topení v kamnech informovat uživatele kamnář, který kamna stavěl a návod na správné topení předat i v písemné podobě. Kachlová kamna jsou topidlo akumulační, nikoliv přímotopné. Z toho vyplývá, že doba, kdy hoří dřevo v topeništi je podstatně kratší, než doba, kdy jsou kachle teplé až horké, tedy než doba, kdy kamna topí.